Stavba modelu osobního patrového vagonu Bmo z papíru v měřítku TT.

Karel Barták, editováno: 7.6.2006

Při rozhodování o stavbě modelu tohoto vagónu mi pomohla část návodu ke stavbě modelu ve velikosti H0 publikovaný (asi v časopisu Modelář) a nalezený na webu. Z typového výkresu vozu, jsem v programu Corel vytvořil rozvinutý tvar pláště i pojezdu. Počítal jsem s použitím plast. podvozků Gorlitz, nárazníky, spřáhly a kovovými dvojkolími sériové výroby. Pro seriozní stavbu je nutné si obstarat fotografie skutečného vagónu a jeho vnitřního zařízení - bez těchto podkladů není možno stavět žádný model.

Stavba pláště

Samotný plášť a pojezd vagonu jsem vytiskl na kladívkovou čtvrtku (tl. cca 0,3 -0,4mm) na inkoustové tiskárně (Při tisku v Acrobat Readeru vypněte v dialogu tisku funkci automatického zvětšení/zmenšení na formát tiskárny, nastavte měřítko na "žádné" a okraje vynulujte, stránku orientovat na šířku. Rozměry obrázku byly voleny tak, aby měly rozměry formátu A4). Poté jsem tisk napustil roztokem plastu - zbytky krabiček od bonbonů Tic Tac a čirých obalů od CD rozpuštěné v acetonovém ředidle. Roztok musí mít konzistenci sirupu, je nutno dobře větrat. Potisknutou čtvrtku jsem natřel 2x z každé strany. Nátěr nemá na tisk z inkoustové tiskárny žádný vliv - tisk se nerozmazává, naopak rozpouští tisk z laserové tiskárny!.

Po úplném zatvrdnutí plastového nátěru je třeba za pomocí ostrého skalpelu vyříznout napřed okna a dveřní otvory a potom zbytek pláště a podvozku vagónu. Místa řezu jsou na plášti vyznačena červenou linkou. Spodní okraje pláště jsou zesíleny tak, že se spodní okraj po částečném odříznutí a narýhování v místě zlomu ohne o 180 stupňů a přilepí se ke spodní straně pláště na vnitřní stranu. Je nutno dávat pozor na to, aby tato výztuha nezasahovala do výřezu spodní řady oken - v tom případě je nutno korigovat její výšku seříznutím. Po zaschnutí lepidla se přečnívající okraje odříznou. to samé platí pro spodek vagónu. Obdélníková ohraničení na obou koncích střechy, která znázorňují kryty montážních otvorů, jsem zvýraznil vyrytím kulatým hrotem (vypsanou propisovačkou) na měkké podložce. Totéž jsem udělal i s náznaky krycích mřížek pod okny představku vagónu (nad podvozky). Oblouky v rozích oken se dají vyříznout několika kolmými bodnutími ostrým špičatým skalpelem. Střechu jsem od středové osy rýhoval z vnitřní strany (aby to nebylo na modelu vidět) souběžnými rýhami - jako na ohýbání papíru - v odstupu 2 mm. To samé je nutno udělat na vnitřní podélné výztuze střechy. U pláště je nutno začít narýhováním vnitřní strany střechy a výztuhy střechy, vytvořit plynulý ohyb a ten zevnitř vyztužit vlepením naohýbané výztuhy. Poté je potřeba vlepit další dvě vnitřní výztuhy střechy, které jsou místěny v lomu střechy (na spodní hraně horní řady oken) a vsazeny do 4 výřezů v plášti. Oválný konec směřuje ke středu vagónu a po vlepení vodorovné části výztuhy se ohne nahoru a ve styku se střechou se na tupo přilepí. Dále je potřeba vlepit po dvou příčných žebrech do spodní části pláště vagónu, a to po stranách vstupních dveří vagónu. Spodní okraje těchto výztuh bude potřeba později upravit při usazování pláště vagónu na podvozek. Jako další je potřeba prostým přiložením odměřit výšku a umístění dveří na plášti, vyznačit tužkou horní hranu a na tu vlepit proužek kancelářského papíru o šířce 1,5mm a délce 2x šířky dveří.

Čela vagónu jsou složena ze 4 vrstev čtvrtky, jako první je vrstva, na které jsou vyznačeny dveře, pak přijdou dvě vrstvy s výřezy dveří, světel a výklenku a jako poslední (vrchní) vrstva je ta, na které je vyznačen obdélníkový kryt nad dveřmi. Ten je potřeba ještě zvýraznit nalepením obdélníčku stejného rozměru z kancelářského papíru. Zpevnit je ho možno kapkou vteřinového lepidla. Přechodové měchy se dají vyrobit např. z plastové kulatiny o průměru 2mm, nejlépe duté (třeba brčka, tyčky od lízátka apod.), odměřit přímo na čele a po patřičném seříznutí a nabarvení černou barvou nalepit na čelo vagónu. Samozřejmostí je zasklení dveří čel spolu při zasklívání vagónu

Nyní je potřeba vlepit čela do pláště vagónu, je nutno sledovat souosost a usadit střed čela přesně na středovou osu střechy. Zde se vyplatí pečlivost, hrozí znehodnocení dosavadní práce a zkroucení pláště vozu.

Stavba podvozku

Sestavení spodku vagónu je poměrně jednoduché, stačí naohýbat a lepit na hranu. Čelník je zdvojený ohybem (nejprve nahoru a pak dolu na vnější stranu), je vhodné si do něj napřed vyrazit díry pro nárazníky a vyměřit a vyříznout obdélníkový otvor pro spřáhlo Tillig. Já jsem použil spřáhla pro bezkontaktní rozpojování Kadee, která se usazují na vagón pod hranu čelníku, takže jsem otvor pro spřáhlo a ani jeho uchycení pružinkou nepotřeboval. Do vyznačených křížů uprostřed zvýšených představků lze jako čep usadit šroubek M2 hlavou do vnitřku vagónu s tím, že matku i hlavu šroubu je potřeba zakápnout vteřinovým lepidlem kvůli zamezení protáčení. Vnitřní vybavení vagónu - lavice a sedačky jsem odvodil od fotografií skutečného vozu a typového výkresu, odlil jsem je z epoxydu, ale je možno je vyrobit z kartonu nebo dřevěných hranolků - to nechť si rozhodne každý modelář individuálně.

Nyní se spasuje plášť na podvozek, které je nejlépe vysledovat z fotografií skutečného vozu. POZOR, nelepit, pouze spasovat tak, aby bylo možno ho znovu sejmout a věnovat se vnitřnímu vybavení a zasklení vagónu.

Nátěr vozu

V této fázi stavby modelu je vhodné jej nabarvit - místa vlepení vodorovných příček v obou koncích vagónu v lomu je nutno zatmelit modelářským tmelem a pěkně do hladka vybrousit. Pozor na probroušení plastu na papíru - papír potom "chlupatí"- nutno přetmelit a opakovat.

Vagóny byly zpočátku provozu modré s šedou střechou a dveřmi, později šedé s modrými prolamovanými pruhy a červenými dveřmi. Barevnou variantu si jistě zvolí každý sám podle vagónu, jehož model staví. Taky je na místě vybavit vagón patřičnými popisy, které se buď dají koupit na burze v Praze, a nebo vyrobit na zakázku. Po usazení a zaschnutí obtisků popisů je vhodné vagón přestříkat bezbarvým matným lakem - zamezí to pozdějšímu otěru popisů při manipulaci s vagónem v modelovém provozu. Další možnou variantou je obarvit si rovnou příslušný výkres rozvinutého tvaru pláště ve stylu vystřihovánek z časopisu ABC. Jednu takovou možnost nabízíme níže také.. Podvozek se zbarví celý na černo z vnější strany, podlahy z vnitřku vozu jsou červenohnědé.

Sestavení vozu

Následujícím krokem je zasklení vagónu, které se dá udělat (s ohledem na poměrně slabé stěny) páskem průhledné fólie vlepené z vnitřku vagónu, a usazení dveří na plášť vagónu. Nutností je vyrobit podlahu mezi patry vagónu a eventuelně znázornit sedadla v patře. Podlaha totiž vyztuží podélně vagón uprostřed v místech, kde žádná výztuha není. Při vlepování podlahy patra je nutností sledovat rovnoběžnost a kolmost a hlídat, aby se plášť vagónu nezkroutil do vrtule.

Do spodní části vagónu dříve, než se usadí vnitřní vybavení - pokud je modelováno, doporučuji vlepit závaží kvůli dovážení vagónu. Jeho hodnotu je možno spočítat podle vzorečku, který vychází z normy NEM 302 definice nejmenší váhy vozu: délka přes nárazníky (mm) x 0,25. Číslo 0,25 je koeficientem g/mm pro modelovou velikost TT, maximální váha vagónu může být o 30% vyšší. Také je na místě vlepit nárazníky vhodné pro tento typ vagónu, které se dají koupit na burze v Praze a nebo i v některých modelářských prodejnách.

Po kontrole, zda je v plášti vagónu vlepeno vše, co sem patří a do spodní části také, je možno vagon zkompletovat - sesadit a slepit, nejlépe na čtyřech styčných bodech v rozích vteřinovým lepidlem - po možnou nutnou pozdější demontáž z jakéhokoliv důvodu. Detailem, který je možno z důvodu jednoduchosti opominout, ale také dokáže podtrhnout věrnost modelu jsou rámy horních dílů oken ve spodní řadě - je možno je vyrobit ohýbáním z drátku, nebo opatrným vyřezáním z papíru a následným nástřikem stříbrnou barvou (doporučuji před stříkáním nebo vůbec barvením přilepit na papírovou lepicí pásku - jinak rámečky beznadějně odfujazdí pryč). Je vhodné rámečky na okna lepit disperzním lepidlem - po zaschnutí je transparentní, dostatečně drží a není zde riziko "bílého okna" jako u použití vteřinovky.

V tomto místě stavby modelu si mohou zručnější modeláři zabudovat do vagónku osvětlení, a to jak vnitřku, tak i koncových světel.

Jako poslední ze stavby vagónu je usazení sestavených a matnou černou nabarvených podvozků Gorlitz s kovovými dvoukolími (dají se použít upravené podvozky od vagonů Y výrobce bývalého BTTB) a vsazení příslušných spřáhel. Přechodové plechy zvednuté před dveřmi čel vagónu je možno vytvořit z kancelářského papíru natřeného matovou černou barvou  a jeho horní okraje olemovat žlutou linkou. Možností je také ušpinění střechy a vůbec patinování vagónu podle skutečného vzoru tak, jak je opotřebovaný provozem.

Nákresy předloh (plášť, podvozek, barevný předtisk) PDF soubory- aktualizováno, oprava předtisku

Vagónek takto postavený jezdí ve čtyřech vyhotoveních na našem klubovém modulovém kolejišti a sklízí od diváků příznive reakce. Přitom je jeho stavba poměrně jednoduchá a myslím, že ji zvládne průměrně zdatný modelář, při nevysokých nákladech. Uvítáme reakce čtenářů případně fotografie postavených modelů.